Historie uzavírání manželství – 2 . část

Důležitost byla přikládána i svatebním smlouvám. Ty provázely lidový obřad, a po celé 16. a 17. století byl pro lidi velmi důležitý.

Nevěsta s kyticí růží

Ohlášky

V 17. století se prosadily tzv. trojí ohlášky, které měly zabránit případnému incestu. Byly veřejným oznámením svatby dostatečně dlouhou dobu před aktem tak, aby se proti ní mohl někdo ohradit (hlavně z již zmiňovaného důvodu). Tento obyčej se zavedl zřejmě až na druhém lateránském koncilu z roku 1139. V době ohlášek se nevěsta se ženichem zpovídali a byli poučeni v otázkách víry, křesťanství. Na ohláškách zaznělo: „…ohlašuje se láskám vašim, že v stav manželský vstoupiti míní…,“ pokud někdo z přítomných lidí věděl, co by mohl svatbě zabránit, pak to měl oznámit, ohlásit. Tak se zabránilo i tajným svatbám.

Civilní sňatky

Vlivem Francouzské revoluce došlo k prolomení monopolu církevně uzavíraných sňatků. Jakýmisi vlaštovkami už byla Anglie a Francie 17. století, kdy byly uzákoněny dekrety Konstituanty. V našich zemích zavedl císař Josef II. v 18. století manželství jako občanskou smlouvu, kdy respektoval náboženské vyznání svých oddaných, nerozlučitelnost manželství a také ohlášky. Občanský sňatek vycházel z filozofie 18. století, které je taky nazýváno věkem rozumu.

Toto století postavilo smlouvu mezi oběma snoubenci nad nehybnou instituci. I přes legislativní změny bylo kanonické právo v Čechách i na Moravě jádrem manželských vztahů do roku 1949. Poté následovalo mezidobí, kdy se stal občanský sňatek povinným, kdežto církevní varianta pozbyla své funkce. Od roku 1992 je civilní i církevní sňatek postaven na roveň.

To, jaký způsob sňatku si pár zvolí, nám pomáhá pochopit filozofii daného páru i náhled na kulturu a společnost. Zajímavostí je, že sňatkový věk je v severní i západně Evropě vyšší než je ve východní a jižní Evropě.

Průměrný věk prvního sňatku

Kvůli nedostatečnému pokrytí nemůžeme srovnat průměrný sňatkový věk současný s tím minulým. Lze jej vysledovat až v pramenech ze 17. a 18. století. Všeobecně lze konstatovat, že ve městech byly sňatkové věky vyšší než na vesnicích. V 18. století se dívky vdávaly mezi 20 a 25 roky, muži pak byli až o čtyři či pět let starší.

V průběhu dalších desetiletí se průměrný sňatkový věk zvyšoval. Zákon z roku 1811 požadoval souhlas zákonného zástupce, pokud věk dívky nepřevyšoval 24 let. Důležitou roli hrála i vojenská povinnost, v 19. století pak ekonomický a sociální vývoj společnosti.

Díky změně obživy a životního stylu se mladí lidé ekonomicky osamostatňují a mohou si svého životního partnera zvolit sami.

V současnosti je průměrný věk muže při prvním sňatku okolo 31 let, u nevěsty 28 let.

Lidé dávají přednost ekonomickému zajištění, budování kariéry či podnikání před budováním rodinného života nebo volí společné soužití partnerů bez formálního uzavření sňatku.

Sdílejte článek s přáteli