Fenomén svatby

Svatba je ceremoniál, kterým žena a muž vstupují do manželství. Většinou zůstává uzavření svazku veřejnou společenskou událostí. Právě přítomnost svědků dodává nově vzniklému manželství legálnost, jisté společenské záruky a zároveň také veřejné uznání.

Svatební prsteny

Formy sňatku

Sňatek může být jak církevní, tak civilní. To jsou dva způsoby, kterými česká legislativa umožňuje uzavřít manželství. Jde tedy o akt uskutečnění buď v kostele (v případě církevní svatby) nebo na obecním, městském úřadě či svatební místnosti (v případě civilního sňatku).

Kombinace zvyklostí

Svatbou se většinou označuje hostina po svatebním aktu. Svatba jako taková je směs historicky vyvinutých náboženských, právních a mytologických zvyklostí, které doprovázejí vstup do manželství. Svatbou je manželství potvrzeno jak po společenské, tak případně náboženské stránce. Je to rodinný obřad, který má několik fází.

Při svatebním ceremoniálů dojde k opuštění dosavadních rodinných zvyklostí a přejde se do nového společenství. Zároveň vznikne i příbuzenské pouto, které spojí rodiny ženicha a nevěsty. I přes mnohou variabilitu a odstoupení od archaických prvků lze ve svatbě rozeznat prvky, které můžeme považovat za stabilní.

Chronologický pohled

Podíváme-li se na svatbu z chronologického hlediska, pak je zasnoubení prvním mezním obdobím, kdy se rodina kolem ženicha a nevěsty začne připravovat na změnu, jež zasáhne do jejich sociálního statusu. Často pak dochází k odloučení od původní rodiny a vzniká samostatná individuální jednotka.

Dochované tradice

Dosud praktikované tradice, které se dochovaly většinou na Moravě a v malých vsích a obcích, skrývaly mimořádný význam. Měly vést jak k zajištění ochrany pro novomanžele, tak i k ekonomické prosperitě vznikající rodiny, a měly zároveň podporovat plodnost. Odrážely taky historické, ekonomické, společenské a etnokulturní podmínky, ale i právní a morální normy té které společnosti, jakož i náboženské představy a liturgii.
Nedá se tedy hovořit o jediném typu svatby, rozlišujeme mnoho regionálních a lokálních variant.

Dalším kritériem, které ovlivňuje snoubence, je vlastní způsob myšlení, je tedy na nich, zda se podřídí tradici či konvencím, do kterých je nutí jejich okolí. Rodina je ústředním stavebním kamenem celého společenství, státu a je nutno na ni nahlížet jako na specifickou individualitu.

Základní struktura

Ve většině typů svateb v naší republice můžeme najít jistou strukturu, která je považována za základní:

• je to období příprav
• zvaní na svatbu
• rozloučení se se svobodou
• příchod ženicha pro nevěstu
• cesta ke svatebnímu obřadu
• odjezd na svatební hostinu
• svatební veselí
• odchod nevěsty či ženicha z domova a vytvoření společného hnízda

Podstatné je to, že i když nějaký z výše uvedených bodů není splněn, svatbu lze stále brát jako symbolické vyjádření, zpečetění a upevnění dosavadního vztahu a projev lásky. Je to intimní, soukromá záležitost páru, který se vzájemně miluje.

Sdílejte článek s přáteli