Hledání životního partnera – historie

Hledání budoucího partnera, který by mohl být také životním partnerem, je stále jeden z nejdůležitějších bodů lidského života. Životní partner totiž ovlivňuje velkou část našeho života. Tím, že vzniká nový pár a manželství, vytváříme tak mnohem širší síť vztahů.

To už si dávno uvědomovali naši předkové. Svatba byla příležitostí, jak spojit rodiny, ale taky jejich moc a majetky.

Hledání životního partnera

Role rodičů

Často tedy rodiče volili, koho si jejich syn či dcera vezme za manžela či manželku nebo k tomu alespoň dohlíželi a dávali souhlas či jej odepřeli. Dříve se tak respektovala úcta k rodičům, která je vtělená do 4. přikázání – Cti otce svého a matkou svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.

Vhodný kandidát

Kdo byl tedy vhodným kandidátem pro manželství? Hlavním kritériem bylo společenské postavení. Zajímavým pravidlem bylo, že žena se po muži šlechtí – tedy že si muž může vzít ženu z nižší společenské vrstvy, ale naopak by k tomu docházet nemělo. Dalšími ctnostmi nevěsty byla pak její píle a zbožnost. Pak se samozřejmě rodiče zajímali o materiální zázemí.

Co se estetické stránky týká, pak krása žen nehrála takovou roli, jak je tomu dnes, byla jí totiž přičítána pomíjivá hodnota, a proto bylo značně nerozumné se touto hodnotou řídit.

To, jak si oba nastávající partneři sedli po lidské stránce, jejich vzájemné sympatie či antipatie, to bylo až na konci všech důvodů pro výběr nastávajícího partnera. Pak není divu, že tento cit pak hledali mimo manželství.

Zrušení svatby mohlo dojít za několik okolností. Pokud už rodiče, kteří sňatek domlouvali, nebyli živí a rod vedli mladíci, pak se snáz dali přesvědčit o tom, že jeden či druhý ze snoubenců k sobě cítí nechuť. Další podmínkou byla formule o budoucím sňatku, která byla zrušitelná.

Vzbuzení lásky

K tomu, aby se rozvinula láska, či bylo manželství šťastné, se užívala řada prostředků. Nesměly pak vystupovat příliš z řady, aby k nimi katolická církev neměla velké výhrady. Často se pro vzbuzení lásky užívala košile či předmět, který nosila druhá osoba na těle, a proto byl nasáklý potem. Ten měl přenášet vlastnosti původního majitele předmětu na druhého člověka.

Oblíbené byly i elixíry lásky, které byly považovány za aktivní magii a dalo se jimi ovládnout to, co si má druhý člověk myslet a co má cítit.

Příbuzenský poměr

Církev zakazovala, aby docházelo ke sňatkům osob do čtvrtého stupně příbuznosti. Jinak musely osoby požádat dispenz, což se ale nevztahovalo k prvnímu stupni příbuznosti. Ani biřmovací či křestní kmotr se nemohl stát manželem či manželkou svého kmotřence.

Jak se páry seznamovaly?

Urození se poptali na vhodnou partii ve svém okolí, kde mohou danou osobu poté i vidět.

Nezřídka však docházelo k tomu, že se oba potkali až na zásnubách.

U střední třídy k seznamování docházelo za přítomnosti rodičů.

Největší možnost však byla na venkově, kde se mladí setkávali při práci na poli, na zábavách, či o poutích.

Sdílejte článek s přáteli