Historie uzavírání manželství – 1. část

Vlivem křesťanství v době raného středověku došlo k prosazení monogamního manželství. Tento fakt vedl ke zlepšení postavení ženy, která se tak stala jedinou zákonnou manželskou a manželství se stalo základním prvkem společenského řádu. Někdy se svatba zakládala ve formě smlouvy, slibu, jindy zase obřadu. Slované pak buď své nevěsty unášeli, nebo uzavírali sňatek na základě domluvy s rodiči, kterým dali věno.

Počátky církevního manželství v Čechách

Kníže Břetislav může být považován za prvního z českých panovníků, jenž si uvědomil mravní i společenský význam manželské instituce. Tento pak v 11. století prohlásil sňatek církevní za jediný možný. Toto však bylo na Evropu radikální a pokrokové řešení. Ještě v 16. století tak v řadě evropských států docházelo k uzavření manželství jenom před svědky.

Přelom nastává v polovině 16. století, kdy Tridentský koncil (1545-1563) nařídil povinné církevní sňatky, které měly jistou závaznou liturgii. Pokud nedošlo k církevní svatbě, pak bylo společné soužití muže a ženy považováno za konkubinát. Nicméně je třeba podotknout, že nařízení Tridentského koncilu se prosazovalo velmi pozvolna, neboť ještě koncem 16. století byly mimocírkevní sňatky hodně rozšířené jak ve městech, tak na vesnicích. Ty přes léto téměř vůbec nedisponovaly knězem.

Křesťanské a předkřesťanské tradice

I po Tridentském koncilu se dochovala řada tradic, které se datují z předkřesťanského období. Mezi ně řadíme loučení se svobodou, ukládání na lože, čepení nevěsty nebo svatební koláč.

Křesťanská doba pak přidala další zvyky a tradice, jako žehnání novomanželům, či modlitby u svatebního stolu. Při lidovém uzavírání manželství se jednalo o uzavírání sňatků za přítomnosti svědků a také svatebních ceremoniárů. A tak se od 14. století objevuje role svata, svatky, connubiatora a connubiatrix. Nakonec došlo k prolnutí obou obřadů, a to v 18. a v 19. století. Pokud i poté došlo k požehnání, bylo to oficiální potvrzení už platného sňatku. Později docházelo ke zcírkevnění manželství, kdy byl slib manželství nahrazen slibem před Bohem a církví. V 18. století se podařilo prosadit jako jediný právní akt právě církevní obřad, jedině pak bylo manželství právoplatné.

Manželský slib a tajné sňatky

Vzájemný manželský slib spočíval v předání zástavního daru za přítomnosti dvou svědků. Tento dar byl zástavou a jakýmsi symbolem slibu. Mohl to být zdobený kapesník, nebo například prsten. Těžiště důležitosti se tedy přesunulo. Roli tak přestal hrát manželský slib a jeho úlohu naplnil církevní sňatek.

V této době docházelo v rámci přípravy na sňatek i poučení o významu náboženského svazku manželství a následné zkoušky z katechismu. Toto bývá zařazeno jako příprava na církevní manželství dodnes.

Nejvíce podrývaly autoritu rodičů a stály mimo kontrolu společenství tzv. tajně sňatky.

Mohlo jít o uzavírání sňatků, které byly z nějakého důvodu nevítané (rozdílnost finančního zázemí ženicha a nevěsty).

Sdílejte článek s přáteli