O zásnubách
Zásnuby neboli žádost o ruku se chápou jako slib ženy a muže, který je zavazuje, že uzavřou manželský svazek, a to už od 18. Století. Mělo to souvislost s uzavíráním sňatku církevního, tedy v kostele.

S výběrem snubních prstýnků ještě nespěchejte a kupte nejdříve ten zásnubní
Iniciátorem byl ženich či jeho rodina. Na přelomu 2. a 3. století se tento souhlas považoval za svatý a vyžadoval souhlasu rodičů. Pokud by se někdo postavil proti tomuto pravidlu, musel se podrobit tvrdému trestu.
Rodiče
Velké rozdíly můžeme shledat mezi městskýma vesnickým prostředím. Svou roli sehráli dohazovači a dohazovačky. Ještě na konci 19. století bylo samozřejmostí, že muž musel požádat o ruku své vyvolené její rodiče, teprve v pozdějších letech žádá muž nejprve dívku a poté její rodiče.
Tato posloupnost je patrná i do dnešních dnů.
Potom následovaly samotné zásnuby, tedy večeře, kdy ženich předá rodičům nevěsty kytici a své dívce prstýnek. Někdy předá i žena svému vyvolenému zásnubní dar ve formě přívěšku či prstenu.
Většina rodičů se snaží mladé rodině pomoci podle toho, co jejich finanční možnosti dovolují.
Majetkové vztahy
Při zásnubách se řešily i budoucí majetkové vztahy rodiny ženicha i budoucí nevěsty, od čehož se upustilo v polovině 20. století.
Do 18. století byla nevěsta brána jako další pracovní síla a do svatební smlouvy se zaznamenávala výše nevěstina věna, do kterého spadal jak movitý, tak nemovitý majetek. Poté mohl být sňatek ohlášen v kostele a následně proveden.
Věnem se rozuměl majetek, který nevěsta dostala od svých rodičů. Pokud došlo k rozvodu manželství, ovdovění nebo rozluce manželského svazku, potom věno patřilo zase jen ženě. Proč bylo věno ustanoveno? Mělo manželovi pomoci s obživou rodiny a dalším člověkem v ní, jeho manželkou.
V dnešních dnech jsou majetkové záležitosti řešeny diskrétně v soukromí. Drtivá většina rodičů se snaží mladé rodině pomoci podle toho, co jejich finanční možnosti dovolují.
Samotné zásnuby
Co se ale na zásnubách nezměnilo, je fakt, že muž žádá otce a matku své dívky o její ruku. Nebývá to pro něj moc snadné, protože je to hodně intimní akt, kterým veřejně dává najevo své city a ukazuje, jaké kroky se hodlá v budoucnu podniknout.
Většinou se muž i žena dohodnou dopředu a s rodiči dívky na určitém datu, kdy je přijde požádat o ruku jejich dcery. Prsten, který budoucí nevěsta dostane, svědčí o chlapcových úmyslech.
Většinou dochází k žádosti o ruku v soukromí, v romantické atmosféře, například pod Vánočním stromkem, kdy muž poklekne před svou vyvolenou na kolena a s prstýnkem v ruce jí vyzná lásku a požádá ji o ruku.
Ještě před svatbou se obě rodiny setkají a řeší organizaci svatby, která bývá nejpozději rok od samotných zásnub.
To však v dnešní době nebývá pravidlem.
Láska a přátelství je vzájemná ozvěna: jen co dáváš, se vrací zpět. (A. I. Gercen)
Komentáře (0)