Svatební oznámení

V celém 19. století byla svatba považována za záležitost celé vsi či obce. O tom, jak veliká bude a tedy i o tom, kolik svatebních hostů tedy bude, záleželo na tom, kolik měla rodina připraveno financí, či jak byla movitá. V průměru se jednalo asi o 60-100 hostí. Na svatbu se tehdy zvalo třikrát i čtyřikrát, po druhém ohlašování zvala nevěsta se ženichem, před svatbou pak ženich s družbou a pak nevěsta a starší družička. Když pak na svatbu některý z pozvaných nepřišel, přišel si pro něj nějaký mládenec. Družba byl označený pentličkou a hůlkou a samozřejmě rozmarýnem, ten byl součástí mnohých domácností, pěstoval se doma v hrncích za oknem, a když po celé obci nikde nebyl (což bylo v době masopustu, kdy bylo nejvíce svateb), chodilo se na ni do zámku nebo do města ke zdejšímu zahradníkovi.

Svatební oznámení s bonbóny

Svatební oznámení s bonbóny

Tištěná podoba

Tištěná oznámení se objevila již v polovině 18. století ve šlechtickém prostředí, bylo to proto, že šlechta byla rozšířena do různých koutů země a někdy i za její hranici. A pak k rozšíření přispěl fakt, že došlo ke zpřístupnění tisku a poštovních služeb.

Ta oznámení, o nichž je řeč, byla v 18. a 19. století velice jednoduchá a na naše dnešní poměry taky hodně stručná.

Svatební oznámení se nyní posílá jak rodině, tak kamarádům, známým, kolegům do práce, kterým chceme dát vědět o našem životním kroku, ale ne každý je na oslavu pozvaný. Pro ty, které jsme se rozhodli pozvat ke svatební hostině, musíme poslat i tiskovinu, kterou uvádí nápis: „Srdečně Vás zveme ke svatebnímu stolu.“

Pokud chceme někoho, zejména kamarády a známé pozvat jenom na večerní veselí, pak přidáme kartičku, na které stojí, že je zveme na večerní svatební zábavu, či večeři.

Oznámení se posílá či předává zejména jeden až dva měsíce před datem předpokládané svatby.

Doba, po jakou se posílá svatební oznámení

Oznámení se posílá či předává zejména jeden až dva měsíce před datem předpokládané svatby. Formu svatebního oznámení si můžeme vybrat z velkého výběrů katalogů či vzorníků, jsou v nejrůznějších barvách, motivech, jež nabízejí svatební salony a agentury. Mohou být jak jednoduchá, tak slavnostní, psané na ručním papíru, zdobená, na lesklém pokladu či s fotografií a monogramy snoubenců.

Vlastní motivy a inspirace

Můžeme si ji taky vymyslet a svatební salon nám ji podle našich představ připodobní, může se jednat o karikatury, pracovní propriety či filmové předlohy nebo svatební oznámení inspirované našimi společnými koníčky a zájmy. Může být i velmi originální, kde můžeme uvést naše životní moto a fotografie. Můžeme si ji dokonce doma vyrobit a připodobnit ji tak co nejvíce sami sobě.

Je to jednoduchý prostředek, jak dát vědět o naší svatbě a zároveň tak dáváme najevo, že chceme dostát svých slibů a závazků, které jsme si dali.
Je milou povinnosti dát tento fakt vědět svým nejbližším, rodičům, kamarádům, známým a příbuzným.

Originalita se cení?

Někteří z nás volí velmi originální způsob, a to, že dají vědět o své svatbě zpětně, a tak pošlou pohlednice s místem, kde se oddali, jedná se o tajnou svatbu, kterou ženich s nevěstou z nějakého důvodu preferují před klasickou a pak pozvou všechny na zahradní slavnost nebo rauty.

Komentáře (0)

Napsat komentář

Čerstvě zasnoubená?

Gratulujeme k velkému životnímu okamžiku. Určitě už máte v hlavě představu, jak by měl váš den „D“ vypadat.

Máme pro vás 20 tipů, jak okořenit svatbu, aby se z ní stala událost, na kterou budete ty i všichni hosté ještě dlouhé roky vzpomínat.

Pošlete odkaz na článek přátelům