Svatební obřad – na co nezapomenout a co můžete vynechat?

Svatební obřad je bezpochyby vůbec nejdůležitějším prvkem z celého svatebního dne. Právě při něm si totiž snoubenci slavnostně řeknou ono kouzelné „ano“ a vstoupí bok po boku do manželství. Není proto divu, že je samotnému obřadu většinou věnována značná pozornost, a to již v rámci předsvatebních příprav.

Pokud si s přípravami nevíte rady, nechcete na něco důležitého zapomenout nebo zkrátka tápete, co vše je povinné a co můžete naopak vynechat, nechte se inspirovat následujícími řádky.

Přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo mít svatební obřad v lese či v přírodě?

Nezbytné náležitosti aneb čemu se při obřadu nikdy nevyhnete

Možná vás to překvapí, ale například první manželský polibek nebo dokonce slavnostní výměna snubních prstýnků nepatří k povinným položkám svatebního obřadu. Nutné jsou zcela jiné náležitosti, bez kterých by nebylo uzavření manželství platné. Pokud vezmeme v potaz současnou českou legislativu, je třeba splnit následující podmínky:

1. Slavnostní prohlášení
   Nevěsta i ženich musí učinit prohlášení o tom, že vstupují do manželství ze své svobodné vůle. Toto prohlášení musí být vysloveno veřejně.
   Co si pod tím představit? Jednoduše to znamená, že proběhne za přítomnosti alespoň oddávajícího a dvou svědků.
   Proto i dvojice, která se chce vzít například tajně, musí počítat s tím, že minimálně další tři osoby během obřadu musí být přítomny vždy.

NÁŠ TIP: Přečtěte si náš článek o svatbě ve dvou.

2. Shoda ohledně příjmení
   Přímo v průběhu obřadu se uvádí, jaké bude příjmení novomanželů po uzavření sňatku a také to, jaké příjmení ponesou případní potomci narození v manželství.
   Zatímco dříve takřka výlučně žena převzala příjmení svého muže, v současnosti je stále častější, že si oba dva ponechají svá rodná příjmení. Samozřejmě existují i další možnosti, je možné používat obě příjmení (rodné i „nově získané“) a pochopitelně také muž může převzít příjmení své nastávající, pokud se tak dohodnou.
3. Souhlas s manželstvím
   Další nezbytností je vyřčení souhlasu se vstupem do manželství. Tento svatební slib probíhá formou otázky, kdy se oddávající nevěsty a ženicha táže, zda s uzavřením manželství souhlasí. Sňatek je platný jedině tehdy, pokud oba odpoví kladně.
   Jestliže jeden z manželů odpoví záporně, svatební obřad pochopitelně nelze dokončit a manželství nebude uzavřeno. Někdy se oddávající po chvíli dotáže znova, ale většinou je obřad okamžitě ukončen. Říct „ne“ pouze z legrace se proto nevyplácí, následná oprava na „ano“ totiž již nemusí být brána v potaz.

4. Zdravotní stav, majetkové vztahy
   Budoucí manželé musí rovněž potvrdit, že jim nejsou známy žádné překážky bránící vstupu do manželství. Kromě toho uvedou, že znají navzájem svůj zdravotní stav a mají vyjasněno, jaké bude v manželství uspořádání majetkových vztahů, respektive bydlení a hmotné zajištění budoucí rodiny.
5. Doklady totožnosti
   Pro uzavření sňatku jsou nutné také doklady totožnosti (občanské průkazy u občanů ČR, pasy u cizinců) obou snoubenců. Raději je vhodné si zavčas zkontrolovat jejich platnost a v případě nutnosti si nechat doklad s dostatečným časovým předstihem vyměnit.
6. Zápis do protokolu
   Nevěstu s ženichem čeká na závěr ještě zápis do protokolu o uzavření manželství. Po svatebním obřadu se do něj musí podepsat oba novomanželé, jejich svědci a rovněž ten, kdo svatební obřad vedl.
   Samotný oddací list obdrží manželé většinou zhruba do týdne od uzavření sňatku, někdy jej dostanou dokonce takřka ihned po obřadu. V každém případě je lhůta na vyřízení oddacího listu 30 dní.

Civilní a církevní svatební obřad

V České republice jsou dva základní druhy svatebních obřadů, a to civilní a církevní.

Civilní svatební obřad
Svatební obřad na radnici, respektive na zámku, v odsvěcených církevních stavbách či v podobných prostorách, který probíhá před orgánem veřejné moci, je tzv. civilní.

V prvé řadě je třeba oznámit úmysl se vzít na matrice. V té době by již snoubenci měli vědět, kde obřad chtějí a v jakém (alespoň přibližně) termínu. S sebou by měli přinést své rodné listy a doklady totožnosti (občanský průkaz, případně cestovní pas).

Někdy jsou zapotřebí také další dokumenty, zejména v případě předchozího rozvodu nebo ovdovění je nutné doložit rozsudek o rozvodu manželství, respektive úmrtní list zemřelého manžela/manželky.

V dnešní době není neobvyklé, že dvojice vstupující do manželství již má společné děti. V takovém případě budou chtít na matrice i rodné listy dětí.

Víte, že výměna snubních prstenů není povinná?

Na matrice je nutné také odevzdat vyplněný dotazník k uzavření manželství. Tento formulář dostanou snoubenci přímo na místě či je možné jej stáhnout na internetových stránkách daného města nebo obce. Vyplňují se v něm některé základní údaje (jméno a příjmení, trvalé bydliště, rodné číslo apod.) a rovněž dohoda o tom, jaké příjmení bude pár používat po svatbě.

Církevní svatební obřad
Obřad, který probíhá před orgánem církevní moci a odehrává se většinou v kostele, kapli, případně jiném vysvěceném prostoru, je církevní.

Také v případě církevního sňatku je třeba zajít na matriku a zařídit všechny nezbytné formality, ale kromě toho musí snoubenci splnit ještě další podmínky. Záleží ovšem na konkrétní církvi a na tom, jaké požadavky na budoucí manžele klade.

Při svatbě v kostele musí budoucí novomanželé splnit určité náležitosti

Například svatební obřad u římskokatolické církve může proběhnout jedině tehdy, jestliže snoubenci splňují následující body:

1. jsou oba pokřtění, což dokládají výpisem z křestní matriky (pokud je pokřtěn pouze jeden, musí podat žádost o uzavření manželství s nekatolíkem – ta se schvaluje individuálně)
2. žádný z nich není rozvedený (ve vzácných případech lze požádat o zneplatnění předchozího sňatku, což ale obnáší poměrně náročný proces s nejistým výsledkem)
3. absolvují takzvanou přípravu na manželství (nejčastěji se jedná o pravidelná setkání s farářem před svatbou)

Civilní i církevní svatební obřad mají z hlediska legislativy stejnou platnost. Přesto je za určitých podmínek možné spořádat oba dva tyto obřady. Záleží však na jejich pořadí.

Jestliže pár uzavřel civilní sňatek, může později uspořádat ještě obřad církevní. Ten je však spíše symbolický a nic nemění na již stávajícím manželství. V opačném pořadí, tedy aby po církevním obřadu proběhl ještě ten civilní, to však možné není.

Svatební obřad v přírodě

V poslední době roste obliba venkovních svateb, které se odehrávají například v zámeckém parku, na zahradě formou neformální party, ve vinici nebo přímo v přírodě – v lese, v prostorách staré hradní zříceniny, na louce či u rybníka.

Aby se ovšem svatební obřad uskutečnil právě v přírodě, je třeba se na této skutečnosti dopředu domluvit na matrice. V případě svatby mimo oddací místnost je také povinností uhradit poplatek (jeho výše se obec od obce liší, většinou se však pohybuje okolo 1.000 korun).

Dále je třeba zařídit si povolení od majitele lesa či jiného pozemku, kde se obřad bude konat. I v tomto případě se za povolení někdy platí, výše ceny bude individuální v závislosti na konkrétním majiteli.

Nutno podotknout, že svatební obřady v přírodě (nebo na jiném netradičním místě) jsou v drtivé většině civilní.

Ty církevní se odehrávají převážně na „prostorách k tomu určených“, kdy jde o vysvěcené prostory (kostel, kaple apod.). Opět ale záleží na konkrétní církvi a přímo faráři, někdo je benevolentnější a i církevní sňatek pak může proběhnout například v lese nebo na louce u kapličky.

Celkově je svatební obřad v přírodě náročnější na organizaci (přesun svatebčanů na místo, ozvučení, doprava židlí či lavic, zajištění cateringu apod.), na druhou stranu většinou svatba pod širým nebem vyniká svou kouzelnou atmosférou a bývá pro všechny přítomné nezapomenutelným zážitkem.

Právě pro svatební obřady v přírodě se skvěle hodí méně formální průběh. Ženich s nevěstou mohou obřad oživit například o vlastní vytvořený slib, který bude následovat po tradičním svatebním slibu.

NÁŠ TIP: Vyberte si vaši oblíbenou hudbu ke svatebnímu obřadu.

Nejběžnější průběh svatebního obřadu

Z předchozího textu je zřejmé, že svatební obřad může mít nespočet různých podob. Pro názornou představu však uvádíme pravděpodobně vůbec nejběžnější průběh obřadu od začátku do konce.

1. Snoubenci nebo někdo jimi pověřený (například svědek) předá matrikářce nebo oddávajícímu snubní prstýnky a doklady totožnosti nevěsty, ženicha i obou svědků.
2. Svatební hosté se shromáždí v obřadní síni či prostoru, kde se bude svatební obřad odehrávat (mohou se i usadit, ale pozor na to, aby zůstala vpředu volná místa pro rodiče snoubenců).
3. Samotný svatební obřad bývá zahájen hudbou (je možné se domluvit i na konkrétní skladbě nebo zajistit živou hudbu, která ještě prohloubí slavnostní atmosféru).
4. Nejdříve vstupuje ženich společně s maminkou (je po jeho pravici), zatímco dojatá maminka se posadí v první řadě, ženich již zůstane stát u oltáře, kde očekává příchod své nastávající.
5. Přichází maminka nevěsty společně s otcem ženicha.
6. Je čas pro příchod svědků, většinou neusedají, ale zůstanou stát poblíž oltáře (svědek/svědkyně nevěsty na její straně a naopak).
7. Družičky nesou košíček naplněný okvětními lístky, které rozhazují (druhou běžnou variantou je vstup družiček za nevěstou, kdy jí přidržují dlouhý závoj).
8. Až jako poslední vstupuje nevěsta s tatínkem (ten je po její levici), „předá“ dceru ženichovi a sám zaujme své místo v první řadě.
9. Následuje většinou krátké představení a svatební řeč oddávajícího.
10. Nevěsta a ženich pronesou slavnostní slib – vstupují do manželství dobrovolně, na položenou otázku odpovídají „ano“.
11. Oddávající prohlásí sňatek za právoplatný (uzavřený).
12. Novomanželé si vymění snubní prstýnky (jako první navleče prsten ženich nevěstě).
13. Je čas na první novomanželské políbení.
14. Ještě je zapotřebí učinit zápis do protokolu (většinou v pořadí: ženich, nevěsta, svědkové).
15. Někdy bývá právě nyní prostor pro přípitek s oddávajícím a svědky, případně i drobné pohoštění.
16. Svatební hosté postupně gratulují novomanželům.
17. Následuje odchod novomanželů špalírem svatebčanů, kteří mohou házet rýži, rozhazovat okvětní lístky či dělat bublifukem bubliny.

Sdílejte článek s přáteli