O svatebních šatech a závoji – 2. část

Svatební závoj bývá v současnosti dlouhý i krátký, může být zdoben krajkou, může být připnut ze spodní strany účesu, nebo z jeho horní strany. To opět záleží na preferencích nevěsty.

Ženich s nevěstou

Také účes a jeho estetické ztvárnění podléhá módě. Může být zdoben jednak různými druhy sponek, ale v současné době zažívají svou renesanci ozdoby a doplňky v podobě živých květů či korunky, která má tvar čelenky. Koruna je pak také symbolem, který se váže ke svatebnímu obřadu. Má dosti hluboké kořeny, takové korunky vyrobené z kovu či květin se nosily už v antice a sloužily k různým světským i sakrálním účelům.

Ženichův oděv

Také ženich je důležitou součástí svatby, proto i on má v dnešní době společenský oděv, který reprezentuje zejména oblek s kravatou, motýlkem. Oblek pak volí v tmavých barvách, i když se samozřejmě nejedná o podmínku. Také jeho oblečení podléhá módním trendům, a není výjimkou, když se ženich na svatbu oblékne do světlých barev.

Žaket je formální denní oblek, hodí se na velké příležitosti, jakými jsou svatba, oslava státních výročí, udělování řádů. V modifikacích pak mohou být taky oděvy, které se hodí na pohřeb. O co se jedná? Žaket je jednořadý přiléhavý kabátek a jeho přední díly jsou od pasu po spodní část zaobleny a tvoří vlaštovčí ocas – zužují se směrem k zadní části. Většinou zůstane jeden knoflík rozepnutý. Jak to vzniklo? Redingot (což je plášť, který je v pase přiléhavý a nosil se v 19. století) byl na dnešní vkus jak staromódní, tak hodně nepříjemný na pohyb. Někdo mu dal ustřihnout šosy a stal se z něj žaket. Nejprve to lidem trvalo, pak si zvykli a dnes už jde o klasiku.

Muži pak volí oblek, košili a kravatu, která barevně ladí s oblekem.

Ostatní svatebčané

Také oblečení dalších svatebních hostů se nese ve slavnostním duchu, hlavně ženy se chtějí blýsknout šaty, které splňují podmínky poslední módy. Důležitou jsou i módní doplňky, jako jsou střevíčky a kabelky, které by měly společně ladit. Taky líčení volí ženy slavnostní a často se domluví společně s kosmetičkou nevěsty a nechávají se líčit ono předsvatební ráno v domě nevěsty (jedná se hlavně o blízké kamarádky, svědkyně). Muži pak volí oblek, košili a kravatu, která barevně ladí s oblekem. Družičky mají bílé šaty a malé družičky mají přichystaný košík s okvětními lístky pivoněk či jiných sezónních květin a jsou připraveny je sypat při odchodu ženicha a nevěsty z kostela.

Krojová svatba

Je celkem výjimkou vidět v současnosti krojovou svatbu tak, jak se vyskytovala na přelomu 19. a 20. století. Pokud už takovou svatbu vidíme, pak se jedná o účastníky folklorních souborů, kteří folklorem a tradicemi žijí a oblékají tradiční kroje kdykoliv, když jsou velké křesťanské svátky, když mohou slavit důležité tradice a taky když člen souboru pořádá svatební veselí.

Pak se celá svatba nese v jiném duchu, dochází k tomu, že družička nebo svědkyně pomáhá nevěstu začepit, zpívají se tradiční písně při odchodu z domova, před domem i před kostelem.

Když ale krojovaní přijmou pozvánku i na večerní svatební zábavu, pak převléknou svůj slavnostní krok a přijdou v civilu.